Udržitelná čtvrť Chytré Líchy, Židlochovice
2021, soutěžní workshop, 1.místo

Urbanismus
Návrh je vystavěn na zacházení s veřejnými prostory a na určení jejich charakteru a kvality, neboť na tom je závislá obytnost prostředí a o tu zde jde. Strategie je jednoduchá: práce s urbanistickou typologií, čili se srozumitelnými typy veřejných prostorů: náves, plácek, jezírko, park, hřiště. Tyto veřejné prostory jsou současně místy, každé s osobitou atmosférou. Ta vytvářejí obytnou kvalitu „čtvrtě“, identifikaci s místem a tedy domov, jsou základem její sociální resilience. Tyto veřejné prostory a současně místa tvoří nosnou kostru obytné lokality, určují její strukturu, dělí její plochu na jednotlivé části, stavební pole. Ta jsou „vyplňována“ zástavbou různých, charakteru lokality i maloměsta (a tedy opět místa) přiměřených stavebních typologií. Struktura celku ustavená urbanistickou typologií je tedy vyplněna částmi založenými stavební (architektonickou) typologií. Tím vzniká logicky a srozumitelně strukturovaný celek, a současně celek složený z osobitých, různorodých dílů. Organicky tak vzniká jednota i pestrost, homogenita i diverzita, obytná lokalita stejně tak přiměřená jako výjimečná (což obé zakládá její „branding“ a je důležité pro úspěch projektu). Tímto způsobem současně vytváříme adaptivitu jako jednu ze základních kvalit návrhu. Tato strategie má pro úspěch projektu zásadní význam proto, že bude realizován dvěma aktéry – obcí a developerem, veřejným a soukromým subjektem – kteří rozdělení území a způsob jeho zástavby dohodnou až na základě tohoto návrhu. Zásadním požadavkem na něj kladeným tedy musí být, aby predikoval jednoznačnou kvalitu výsledku a současně variabilitu cest jeho dosažení, aby garantoval vznik celku při adaptivitě jeho skladebných částí, a tím generoval synergii obou aktérů výstavby, protože jedině pak může kvalitní obytná lokalita vzniknout. Ta je napojena na okolí nejen ulicemi navazujícími na ty existující na hranicích území, ale zejména velikostí a měřítkem staveb. Nové a staré je tedy sjednoceno měřítkem zástavby, ale také jejím druhem – navržené stavby lze vnímat jako rodinné domy – a tím je posíleno vytvoření dobrého sousedství a to rovněž vzhledem k již existujícímu okolnímu obytnému prostředí.

Stavby
Kompaktní forma zástavby přináší úsporu nákladů na bytovou jednotku a současně na realizaci celého obytného souboru, stejně jako jeho celkovou udržitelnost a efektivitu provozu. Všechny navržené objekty přitom vycházejí z charakteru rodinného domu, jehož základní obytnou jednotku řadí vedle sebe, nad sebe či k sobě. Tak vzniká hybridní typ stavby, který má velikost a měřítko rodinného domu a přitom efektivitu domu bytového. Každý z bytů má velkou míru soukromí včetně vstupu přímo z venkovního prostoru. Důležitým kritériem při volbě typů domů byla možnost umístění bytů různých velikostí a jejich propojování usnadňující generační soužití či spolubydlení různých generací a tedy širší rodiny v jednom domě, zejména ve vertikálně sousedících bytech. Všechny domy mají bohaté venkovní obytné prostory. Současně tyto prostory nejsou vyřezávány do obálky domů a jejich korpusy tak zůstávají kompaktní a uzavřené, čímž přirozeně stabilizují jejich vnitřní prostředí. Rovněž rozměry okenních otvorů snižují ochlazování i přehřívání interiéru. Všechny domy mohou být navrženy a realizovány jako pasivní. Pro pasivní domy obzvláště vhodné vlastnosti dřeva jako stavebního a konstrukčního materiálu ve spojení s jeho současným přebytkem i nízkou cenou a s deklarovaným cílem dosažení uhlíkové neutrality lokality nabízejí jako optimální řešení právě použití dřevostaveb. To by při využití jejich v zahraničí zcela běžné prefabrikace umožnilo i mimořádně rychlou realizaci celého obytného souboru. Nicméně přestože se dřevostavby z řady logických důvodů přirozeně pro daný účel nabízejí, nemusí být její realizace se dřevem spojována a lze si ji představit v jakékoliv příhodné stavební a materiálové podobě.

Sociální inovace
Návrh vytváří obytnou lokalitu jako přirozenou součást okraje maloměstských Židlochovic a současně jako osobité místo a tímto dvojím kontextem posiluje vznik pocitu sounáležitosti, domova a tedy sociální resilienci. Vytváří také řadu charakteristických míst a veřejných prostorů generujících sociální kontakty a sociální život obyvatel: náves, plácek, fitpark, jezírko, hřiště, komunitní zahrádky. S přímo navazujícím novým velkým parkem za hrází, doplněným pro možnost aktivního trávení volného času sportovištěm (v zimě užívaného jako kluziště), lokalitu propojuje jedna z páteřních komunikací a to přímo z jejího „veřejného fóra“ – z Plácku, se kterým sousedí.  Dřevěné altány, jeden nad hladinou jezírka a druhý v klidné poloze na dohled dětského hřiště, jsou vybaveny velkými jídelními stoly pro pořádání rodinných oslav či sousedských picknicků. Restrikcí dopravní obsluhy vzniká bydliště klidné a bezpečné (páteřní vozovka má asfaltový povrch pro pohodlnou jízdu na kole, skate boardu, in-linech). Je přitom vybaveno pracovními prostory – coworkingem i kavárnou/bistrem či dětskou skupinou – to vše je umístěno v „komunitním hubu“ v čele „veřejného fóra“ lokality na Plácku. Socializaci obyvatel posilují rovněž společné parkoviště, skladovací a dílenské či hobby prostory (využitelné i jako start upy) v jeho patře také na Plácku i zahrádky všech domů. A v neposlední řadě rovněž image udržitelné a chytré čtvrtě – carbon zero lokality. Všechny tyto aspekty spolu s vhodnou typologií staveb, které podporují generační soužití a  přitom poskytují velkou míru soukromí i řadu dalších výhod rodinného domu, zakládají dobré sousedství a vytvářejí atmosféru „bydlení za městem“, jako jednoho z ideálů života již od dob vzniku moderní společnosti. V tomto případě však způsobem inkluzivní a udržitelné urbanizace.