Středisko správy a údržby dálnice, Přerov

Přerov II – Předmostí
2009 – 2021

Jedná se o první realizovanou podobu nové, efektivní řady Střediska správy a údržby dálnice (dosud byl užíván původní model navržený spolu s dálnicí na počátku 70. let), kterou na konci první dekády století naše kancelář společně s ŘSD vyvíjela.  Areál je analogií hospodářského dvorce v krajině. Jednotlivé objekty jsou uskupeny do  podélných traktů po obvodu ústředního manipulačního dvora tvaru obdélníka. Jeho delší strana je rovnoběžná s dálnicí. Do něj jsou vstupy a vraty orientována průčelí všech staveb na jeho hranách. Od dálnice je tento prostor chráněn souvislou stavební frontou tvořenou velkými objekty dílen a garáží. Areál je navržen v prostých a lapidárních formách, neboť bude vnímán především z po dálnici rychle jedoucího auta. Jednotlivé provozy střediska jsou logicky uspořádány do kompaktních částí základních geometrických tvarů sestavených do jednoduché a srozumitelné kompozice celku. Zároveň tak jsou redukovány velikosti obestavěných prostorů a zastavěných ploch střediska a tím je podpořena jeho investiční i provozní úspornost. Správní budova určená pro stálý pobyt a práci zaměstnanců má oproti industriálním objektům garáží a autodílen drobnější, lidské měřítko i výraznější detail. Jejím jádrem je komunikační hala, jejíž sklobetonová podlaha a střešní světlík zajišťují interiéru dostatek přirozeného světla. Je umístěna přímo u vjezdu do areálu. Ten má formu vstupní brány, jejíž monumentalita je dána velikostí projíždějících vozů a mechanismů. Druhou velikostí a prostým tvarem přirozeně monumentální stavbou je sklad soli situovaný v čele dvora. Objekty a budovy areálu spolu tvoří jednotný celek formálně sjednocený architektonickými prostředky a prvky,  jakými jsou např. společná základní modulace, tvary střech, proporce a členění výplní otvorů či materiálové a barevné řešení fasád. Charakteristickým prvkem areálu je však jeho materialita, čili výrazné užití dřeva.  To je kromě fasád všech objektů použito i na konstrukci a v interiéru správní budovy. Jeho volba není náhodná. Zapojuje areál do krajiny, ve které nezanechává  uhlíkovou stopu. Zejména však svým přírodním, organickým a tedy „měkkým“ charakterem zakládá příjemné prostředí pro zaměstnance střediska, kteří mimo ně pracují v neosobním a nebezpečném prostoru dálnice. Původní, půdorysnou geometrií pravidelný a prostorově zcela kompaktní  návrh areálu musel být v průběhu projektové přípravy upraven, protože existující zemědělský objekt, na jehož ploše bylo v projektu dálnice středisko umístěno, se nakonec nepodařilo vykoupit.