Městská čtvrť Na Kaménkách, Brno-Černovice
2017, kombinovaná soutěž, 3. cena
ve spolupráci s Thomas Müller Ivan Reimann Architekten, Berlín | |
team: | Tereza Abrhámová, Barbara Bartoňková, Michaela Brychtová, Jan Foltýnek, Martina Holá, Jan Kozák, Thomas Müller, Filip Musálek, Petr Pelčák, Ivan Reimann, Jan Rolinc, Richard Sukač, David Vahala, Eva Wagnerová |
zadavatel: | Statutární město Brno |
foto modelu: | Filip Šlapal |
Koncepce
Na počátku řešení této soutěžní úlohy architekt nutně stojí před základním rozhodnutím: zda na poli ve svahu na předměstí vytvoří strukturu staveb a nebo město. Naším programem je město. Tedy zacházení s veřejnými prostory a určení jejich charakteru a kvality. A na tom závislá obytnost prostředí.
Formu zastavění proto určují veřejné prostory, jejich pozice a urbanistická typologie. Platformou návrhu je centrální park spojující severní a jižní lokalitu území a tyto obě s Novými Černovicemi, dále tři menší parky traktující lokality a utvářející sousedství a stejně tak tři živá náměstí – brány obou lokalit. Vše propojují ulice s proměnlivým profilem: zužují či rozšiřují se o plochu zahrad či předzahrádek na terasách před vstupy, které zvyšují soukromí bytů.
Návrh tedy užívá tradiční urbanistické typologické prvky a situace a řadí je v uličním skeletu. Vzniká tak městská hustota prostorových zážitků i nabídek. Konkrétní charaktery míst však vytváří jednotný celek, podobně jako navlékáním pestrých korálků vznikne působivý náhrdelník. Protože cílem návrhu je vytvoření komunity či obce, pracuje se základními, jasnými a srozumitelnými prvky a motivy: ulicí, parkem, náměstím, zahradou, předzahrádkou, terasou, průchodem. Tyto urbánní kategorie formují zástavbu, určují průběh uliční fronty. Protože řešené území leží na předměstí, ve svahu s výhledy na jeho historické jádro, netvoří uliční zástavba bloky s uzavřenými dvory, nýbrž meandry v parku. Tím je založen charakter lokality jako soudobého zahradního města. A současně se park stává jejím ústředním veřejný prostorem. Ovšem prostorem bezpečným, přehledným, sevřeným fasádami s okny bytů.
Urbanismus
Protiváhou prostorové otevřenosti parků je kompaktnost zástavby, která zakládá pocit městskosti. Šířka ulic je odvozena z regulace Brna 19. století, které městu dalo dnešní tvář. Úzké průchody bloky do parků nebo blízkost fasád či stavebních objemů jsou situace dobře nám známé ze starých měst, kde se cítíme dobře, a přitom v případě návrhu zastavovacího plánu umožněné i jinak problematickou českou stavební legislativou. Kompaktnost s sebou nese typologickou srozumitelnost. Prostorová jednoznačnost náměstí je navíc podpořena živým parterem služeb a obchodů. Hlavní park naopak poskytuje volný prostor a výhledy na město a svojí formou rozevřené náruče se otevírá ke čtvrti Nové Černovice a propojuje starou a novou zástavbu území. Toto spojení posilují instituce v parku umístěné, sloužící celé čtvrti: škola, školky, komunitní centrum, sportoviště… Obě dlouhé strany řešeného území tvoří ochranné zóny bez staveb – na východě kvůli hluku městského okruhu, na západě vedení VVN. Návrh tyto pásy mění v atraktivní území setkávání a tedy propojení. Po obvodu zástavby je totiž navržený souvislý prstenec parků vyplněný řadou „zastavení“ tvořených místy sportovních či relaxačních aktivit. Ty jsou socializačním prostorem pro obyvatele obou nových lokalit ale i nové a staré části Černovic. Do vesnické textury čtvrti Staré Černovice se území zapojuje zástavbou rodinných domů. Na severu, k dopravní radiále Olomoucká se obytná lokalita uzavírá bloky formujícími hrdlo – bránu do území. Na ni prostorově navazuje vstupní náměstí opět s obchodním parterem, resp. zdravotnickým zařízením integrovaným ve spodní části domů s pečovatelskou službou.
Forma zástavby je určena jednak charakterem veřejných prostorů, jednak topografií a morfologií území. Stavební struktura sleduje terén jak v jeho tvaru – je vedena po vrstevnicích, tak se ho doslova drží – je nízkopodlažní. Průměrná výška navrhované zástavby jsou tři patra, avšak je výrazně diferencována. Plasticita i menší měřítko vzniklé touto modelací napomáhá vytvoření živého městského prostředí a současně v dálkových pohledech brání slití vjemu zástavby do jednotvárné hmoty, a tak zdůrazňuje morfologii místa. Důležitým prvkem v dálkových pohledech je rovněž „hradba“ stromů na vrcholu svahu podél rychlostní komunikace, která vytváří přírodní horizont. Další stromořadí vymezující veřejné prostory (centrální park) jsou vedena ve spádnici a propojí území se čtvrtí Černovice.