Fakulta informatiky Masarykovy univerzity, Brno
Botanická 68a, Brno-Královo Pole
2009 – 2014
| team: | Rastislav Balog, Miroslava Blechová, Pavel Dvořák, Kateřina Eiermannová, Šárka Justová, Viktor Kvita, Lenka Musilová, Petr Pelčák, Petr Uhrín, David Vahala (vedoucí projektu), Zbyněk Zavřel |
| výtvarná díla: | socha / akad. soch. Karel Nepraš, nerealizovaný model / akad. soch. J. V. Novák |
| investor: | Masarykova univerzita, Fakulta informatiky |
| model: | Vladimír Jeník |
| foto: | Filip Šlapal |
| foto modelu: | Filip Šlapal |
| stav: | realizace |
Fakulta informatiky Masarykovy univerzity byla při svém založení v roce 1994 umístěna do zánovního, avšak po společenských změnách v roce 1989 nefunkčního objektu výzkumných ústavů. Ten po patnácti letech provozu a takřka patnáctinásobném nárůstu studentů přestal škole kapacitně vyhovovat. S nutným prostorovým rozšířením fakulta spojila záměr pořízení prvního superpočítače v České republice.
Budova z 80. let dle našeho názoru nepřinesla správnou reakci na problémy svého umístění: chybělo jí vstupní průčelí – k ulici směřovala štíty dvou příčných křídel, rezignovala na vytvoření nároží na křižovatce ulic a stejně tak na urbanistickou artikulaci posunu fronty Botanické ulice v místě stavby i na vytvoření veřejného prostoru mezi ní a ulicí. Chtěli jsme tyto její chyby napravit a rovněž jsme chtěli vytvořit prostory odpovídající univerzitnímu prostředí. Stavba měla získat svoje jádro v atriu s dřevěnými komunikačními pavlačemi zastropeném skleněnou střechou. Ta spolu se skleněnými stěnami představenými před původní fasády příčných křídel měla zajistit dobrou energetickou bilanci budovy.
Oba stávající příčné trakty jsme propojili dvěma novými podélnými do archetypální formy vzdělávacích institucí, kterou jsou kláštery, tedy do tvaru kvadratury. Z jejího půdorysu na nároží křižovatky vystupuje vyšší objem. V něm nejsou umístěny provozy univerzity, nýbrž vývojová pracoviště IT společností. Toto předstupující vyšší křídlo vytváří akcent nároží, vymezuje veřejný parkově upravený prostor vstupu a vytváří motiv zasunutí stavební linie ulice. Ponechaná boční křídla původní stavby mají plášť s minimálními izolačními vlastnostmi, jsou vlastně jedním velkým tepelným mostem, který kvůli extravagantní formální plastičnosti fasády nelze řešit kontaktním zateplením. To navíc nemáme rádi. Proto jsme ponechané části původní stavby zabalili do skla, tedy před ně představili skleněnou fasádu. Masivní fasáda nové části má omezenou plochu oken a zamezuje tak zbytečnému přehřívání budovy sluncem. Hlavním tématem průčelí je tektonika a plasticita dosažená různým způsobem zdění jediného formátu cihly. Její odstín kontrastní ke keramickým obkladovým páskům původní stavby vytváří jasnou diferenciaci nových a starých částí areálu. Černou barvu cihel jsme rovněž zvolili jako odkaz k černým krabičkám, které nám symbolizují informační technologie a kterým většinou nerozumíme.
Protože projekt získal jen zlomek předpokládaných dotací, byla realizována pouze jeho čtvrtina, tedy novostavba uličního křídla.