Družstevní bytové domy Rumiště, Brno
2022 – 202?

Vytváříme téměř celý domovní blok podél nové městské třídy a současně dobrou adresu v centru města.  Fasády bloku totiž nejsou bezvýrazné a jednotlivé domy se neztrácí v anonymitě. Inspirovali jsme se přitom častým prvkem okolní historické zástavby, kterým jsou arkýře. Každý dům má svoje vlastní průčelí a uliční fronta osobitý charakter založený právě jejich plasticitou a rytmem. Obytné pokoje jsme skrze loggie otevřely do klidu zahradně upraveného dvora. Nárožní věž na křižovatce Mlýnské ulice nabízí bytům výhledy na panorama Brna. Poprvé v Brně projekt užívá typologii live/work, takže přízemí s výkladci do ulice je přímo přístupné rovněž z jednotlivých domů a jejich obyvatelé je mohou využívat pro práci či podnikání.

Tématem návrhu domovního bloku Nové městské třídy je serialita. Ovšem taková, kterou nevznikne pouze řada, nýbrž současně také silná forma a městská stavba jako jednotný celek. Uliční fronta je složena z jednotlivých domů, tedy jednotlivých průčelí. Má tak měřítko a rytmus městské ulice. Domy ale mají nejen jednoho stavebníka, ale i jednoho vlastníka, kterým je městské bytové družstvo. Jsou tedy podnikem komunálním, navíc pilotním projektem dostupného bydlení pro mladé obyvatele města. Proto by se měly v jeho tváři projevit právě jako jeden (významný) projekt, tedy jako jeden celek. Otázkou je, jak dosáhnout typické podoby městské ulice založené taktem domů v uliční frontě, když všechny domy jsou shodné, protože stavěné i dlouhodobě vlastněné jedním družstvem, avšak zároveň by právě proto měly jako celek vytvořit stavbu osobité formy odpovídající významu prvního obecního družstevního obytného bloku 21. století ve městě Brně, dokonce v jeho centru. Tuto otázku návrh zodpovídá návrhem průčelí podoby arkýře. Ten je totiž charakteristickým prvkem okolní historické zástavby, počínaje například hned sousedním nárožním nájemním domem od Ludwiga von Förstera (Křenová 20, 1862), přes následující nároží připisované Augustu Prokopovi (Křenová 34, 70. léta 19. stol.) až třeba po část protějšího bloku od Viléma a Aloise Kubů (Křenová 23-27, Špitálka 18a, 18b, 20, 1938-40). Užitím formy a typologie pro místo obvyklé projekt vyrůstá z kontextu místa a tím se stává součástí jeho historie i morfologie. Zároveň jim dává novou interpretaci, význam i podobu.  Způsobem reflexe genia loci ho nejen dále potvrzuje, ale také nově ustavuje a redefinuje, což je přirozené a očekávatelné vzhledem ke zcela nové urbánní situaci, jejíž podobu řeší a k nové kapitole dějin lokality, kterou utváří. Tedy vzhledem k Nové městské třídě, jejíž první díl uliční fronty, a tím vlastně i ulici jako takovou, zakládá. Revitalizaci východního segmentu Brna, čili urbanizaci rozlehlého souvislého území brownfieldů bývalých textilních továren, přitom návrh pojímá s cílem vytvořit prostředí a atmosféru skutečného města. Kontextuální, v okolí obvyklý motiv arkýře návrh zpracovává neobvyklým způsobem. Arkýřem, či spíše dvojicí arkýřů, je vlastně celé domovní průčelí, jehož dvojí lomenice vysunutá nad chodník mu dává konkávní tvar náruče s domovním vstupem ve svém středu. Ten je zdůrazněn reverzní, za stavební čáru zasouvanou lomenicí soklu, která současně rozšiřuje příliš úzký chodník daný dopraváckým projektem ulice. Seriálním řazením diagonálních arkýřů každého domu vzniká souvislá lomená plocha uliční fronty. Její vlastností je, že seriálním řazením jednotlivých domů zakládá živý, pravidelný rytmus, v němž je každý dům přítomen. Jeho figura je zdůrazněna analogicky s fasádní rovinou formovanou, tedy šikmou lomenicí tvarovanou střechou, jejíž nízké sedlo s vrcholem v ose vstupu ukončuje každé průčelí štítem. Jednotlivé domy fronty jsou tedy stejně patrné, a přitom stejně důležité pro vznik celku. Ba dokonce každý byt je propsán na fasádu, je jednotlivě čitelný a současně spoluutváří její podobu, protože šířka jednoho jejího zalomení je průčelní šířkou jednoho bytu. Podobně notám v partituře, každý je zvláštním tónem a společně vytvářejí skladbu. Ta vrcholí vertikálou věže na jižním nároží do ulice Mlýnská. Vyrůstá ze stejného způsobu modelace jako celá část bloku, je jeho přirozenou a organickou součástí, a zároveň je jeho reakcí na zástavbu protější strany Mlýnské ulice bodovými domy výšky 9-10ti administrativních podlaží, tedy cca 40-ti metrů. Opačná část domovního bloku v ulici Rumiště vychází z týchž principů, ovšem adaptovaných na odlišnou situaci úzké ulice. Dvojice domů opět vytváří svébytnou figuru zasunutou za uliční čáru a tím rozšiřující její profil a prostor, do kterého jsou vysunuty tentokrát úzké, ortogonální vertikály arkýřů, které jí dávají řád a rytmus a skrze které se opět každý byt propisuje do tváře tohoto veřejného prostoru.