Centrum Nového Žižkova, Praha
2018 – 2019, kombinovaná soutěž 

Otázka způsobu zástavby Olšanské ulice je otázkou, zda dezurbanizovanému území na hranici historických čtvrtí dát městskou tvář a tak splétat texturu města či naopak zde množit sestavu různorodých sebestředných forem. První možnost pokládáme za správnou a to také proto, že území má velký potenciál kvalitativní přeměny, neboť urbanizovány budou též navazující plochy nádraží. Městský charakter zástavby přinese nejvyšší obytnou kvalitu bytům, souboru i městu, které nebudou od sebe izolovány, ale budou se navzájem posilovat. Městské bloky otevíráme ke slunci a zeleni. Věž je bránou lokality, je jejím znakem, má nezastíněné výhledy a sama nestíní jiným. Obytnost prostředí jako celku je základním tématem návrhu. Ten je jednoduchý a pevný, aby byl flexibilní v průběhu projektování a zároveň obstál v místě, které musí proměnit i v čase, který zase bude proměňovat ho. A také aby vytvořil celek složený z jednotlivých domů.

Máme za to, že šance na posunutí hranice městské textury a tedy městského prostředí východně za hranice čtvrti Žižkov stále existuje. Vychází rovněž z pozice Olšanských hřbitovů, jejichž urbanizačního potenciálu jako významného prvku městské krajiny návrh využívá. Vytváří tři městské bloky podél ulice Olšanské, z nichž dva se otevírají za sluncem do parku hřbitovů. Jejich historická vegetace tak přináší jinde stěží dostupnou kvalitu obytného prostředí, které je sdíleno podstatným množstvím bytů hledících do k jihu se rozevírajících zahradních dvorů.

Parky těchto obytných dvorů jsou vyhrazené obyvatelům domů, které je vymezují, zatímco centrálním veřejným prostorem obytného souboru je náměstí tvořící jádro středního bloku a celého urbanizovaného území. Z něj a z ulic po obvodu území jsou vstupy do všech domů. Jejich výška navazuje na tu historickou okolní, vytváří tak městskou strukturu zástavby.

Obytná věž v jihovýchodním rohu obytného souboru tvoří jeho bránu ze směru Olšanských hřbitovů, jejichž volnou plochu vymezuje hranou své vertikály podobně jako budova Strojimportu na Vinohradské třídě na jejich opačné, jižní straně. Současně tato obytná věž, která nahrazuje tu nynější, radiokomunikační, určuje novou obytnou čtvrť v panoramatu města.

Byty v této věži budou atraktivní díky svým výhledům na město. Avšak základní myšlenkou návrhu je zajistit atraktivitu všem bytům, a to vytvořením obytného městského charakteru území. Formu zastavění proto určují veřejné prostory, jejich pozice a urbanistická typologie. Obytnost prostředí je zásadní kvalitou sdílenou všemi obyvateli území a současně celým městem, protože právě takto vytvořená městskost území mění charakter dosud dezurbanizovaného prostředí.

Aby v něm sehrál tuto aktivní roli, užívá návrh jeho velké formy, avšak modeluje je do měřítka městské zástavby traktováním bloků analogicky k šířce domů uliční fronty. Tím zástavba získává živost a současně si tak vytváří vlastní, jednotný charakter, aby obstála v sousedství svých velkých a nekontextuálních sousedů.

Parkové náměstí spojující sousedící zastavěná území a tak utvářející charakter lokality je navrženo na křižovatce ulic Olšanská a Jana Želivského. Proměňuje křižovatku na městský veřejný prostor. Ten je ukončený vertikálou věžového domu. Navržené veřejné prostory a jejich charakter jsou pro urbanizaci a kvalitu obytnosti území důležité stejně jako stavby.

Podzemní parkovací podlaží na jižní hraně vystupují ve svažitém terénu přibližně metr nad jeho niveletu, takže vymezují uzavřený prostor obytných zahradních dvorů a současně zajišťují požadovanou výšku okenního parapetu bytům ve zvýšeném přízemí. Naprostá většina bytů v bloku podél Olšanské ulice má okna rovněž do klidného a slunného dvora, takže nejsou orientovány výlučně na sever k hlučné komunikaci. Obytnost a charakter vytvořeného místa spolu přímo souvisí.