Archeopark Mikulčice
2009, veřejná soutěž, 4. cena
team: | Gabriela Blažková, Veronika Dobešová, Lenka Musilová, Petr Pelčák, Nikola Švédová |
investor: | Jihomoravský kraj |
Ideou návrhu je maximální posílení genia loci mikulčického hradiště. Nutno zdůraznit, že genia loci spatřujeme zejména v jedinečné kombinaci duchovního (chrámy, pohřebiště) a historického významu místa a jeho zjevných projevů (valy, základy staveb) ve výjimečném krajinném rámci. Za jediný vhodný způsob „posílení identity archeologické lokality a její rozvinutí na úroveň světového významu“ pokládáme vybudování důstojného a atraktivního návštěvnického centra a archeologické základny Archeologického ústavu AV ČR mimo areál NKP.
Za nejvhodnější místo pro situování návštěvnického centra považujeme plochu při hranici památky v místě dotyku příjezdové komunikace a historické protipovodňové hráze na hraně lesa a luk. A to proto, že z tohoto prostoru se otevírá nejpůsobivější výhled na celé území staroslovanské aglomerace. Metafyzika místa a krajiny zde již nepotřebuje dalších pomocných instrumentů a slov pro usazení se v paměti a srdci návštěvníků.
V areálu NKP i navrhované památky UNESCO návrh ponechává pouze naprosto minimalizovanou archeologickou misi Archeologického ústavu AV ČR jako nutné zázemí terénního výzkumu. Jedinou další stavbou v areálu NKP je zcela transparentní opláštění haly nad I. a II. kostelem, které umožní vnímat vzájemné vazby a kontext staveb a krajiny a nebude rušit silný duchovní a přírodní rámec památky. Všechny ostatní funkce budou umístěny v jejím předpolí, v lokalitě Trapíkov. Vznikne tak dostatečně velké nárazníkové pásmo mezi vlastní památkou a jejím nutným servisním zázemím. Náš návrh redukuje zastavěné a zpevněné plochy v areálu NKP o 80%! Dociluje tak „vyčištění“ a zcelení prostoru předhradí a umožňuje zažívat prostor staroslovanské aglomerace opět v jejím celkovém tvaru, velikosti a jednotě i vnímat vzájemné prostorové vztahy jejích částí (akropole, předhradí, podhradí).
Návštěvnické centrum má formu stavby zakládající místo v krajině. Má tedy tvar dvorce, tvořeného dvěma zrcadlově obrácenými objekty půdorysného (i bokorysného) tvaru L, vymezujícího vnitřní dvůr, který se otevírá k loukám archeoparku. V druhém, západním směru kratší ramena půdorysného L uzavírají dvůr směrem k návštěvnickému parkovišti a vytvářejí motiv brány – vstupu do areálu památky. Vstupem do nádvoří se návštěvníkovi otevírá fascinující tichá přírodní scenérie vytvářející jedinečný rámec jedné z nejvýznamnějších památek slovanského světa. Z tohoto nádvoří, jehož podélná osa (a tedy úzký otvor brány) směřuje k oltáři II. kostela a dále ke kapli sv. Margity Antiochijské ve slovenské části Mikulčicko-Kopčanské aglomerace a tedy archeoparku (a obě jeho části tak symbolicky spojuje), vycházejí návštěvnické trasy.
Architektura návrhu vychází z tradičních stavebních typů, které interpretuje s ohledem k místu i době. Budova návštěvnického centra by svým stříbřitým povrchem z „vyšisovaného“ modřínového dřeva, v závislosti na čase v průběhu dne i roku buď zářícího v ostrém slunci jako šperk či skrytého na pozadí stříbrných kmenů lesa, měla zdrženlivým, důstojným a přitom moderním způsobem uvozovat vlastní svět slovanské památky. Její autenticita a poesie genia loci bude hovořit nejpůsobivěji.